Část I.

Malý zázrak s velkým srdcem

Moje maminka vždycky toužila po velké rodině 👨‍👩‍👧‍👦. Měla už dvě děti – mě a mého bratra. Když potkala svého současného manžela, bylo jasné, že spolu chtějí sdílet nejen život, ale i rodičovství. Můj nevlastní táta je úžasný člověk – pro mě i bráchu se stal opravdovým tátou a nikdy jsme ho nebrali jinak. Mamka s ním byla od začátku šťastná, navzájem se podporovali, ale jedno jim osud nedopřál – společné dítě. Přirozenou cestou to bohužel nešlo, a tak se po dlouhých pokusech rozhodli pro umělé oplodnění.

Na klinice mamince dali termín prvního testování, jestli se oplodnění povedlo. Shodou okolností to datum vyšlo přesně na jejich výročí svatby 💍. Možná osud, možná náhoda, ale v ten den dostali ten nejkrásnější dárek – pozitivní těhotenský test 🎉. První výročí tak oslavili s vědomím, že už nejsou jen dva, ale čekají na nový život 💖.

Těhotenství probíhalo klidně, bez větších komplikací. Každá kontrola přinášela dobré zprávy – miminko rostlo, srdíčko bilo silně, všechno se zdálo být v pořádku. Mamka si konečně dovolila se těšit. Na ultrazvuku sledovala drobné ručičky a nožičky, v duchu přemýšlela nad jménem, představovala si, jaké to bude, až bude držet své děťátko v náručí.

Jenže pak přišla nečekaná zpráva. Ve 28. týdnu jí lékařka oznámila, že má zánět a je potřeba nasadit léky 💊. Bylo to trochu nepříjemné, ale nezdálo se to jako nic vážného. Přesto musela do nemocnice na pozorování, protože léky mohly způsobit bušení srdce. Pořád si ale myslela, že tohle je jen drobná komplikace, nic, co by mělo ohrozit její dítě.

Pan doktor v nemocnici s úsměvem řekl, že mamince by mohla prasknout plodová voda, i kdyby se jen zasmála. Maminka to ale brala spíše s nadhledem a říkala si, proč by měla předčasně rodit. Vždyť měla jen zánět, na který ji léčili, a její předchozí porody proběhly v termínu ⏳. Nepřipouštěla si, že by to tentokrát mohlo být jinak.

A pak, ve 29. týdnu, se to stalo. Plodová voda praskla 💧. A svět se obrátil vzhůru nohama 🌍.