Část IV.

Diagnóza

Až po několika letech od porodu se maminka dozvěděla, že její zánět v těhotenství, který se zdál být běžný, ve skutečnosti nebyl jen zánět, ale zlatý stafylokok 🦠, který způsobil předčasný porod.

Lucka strávila v nemocnici celé dva měsíce. Už pár hodin po narození se u ní objevila dechová nedostatečnost, což znamenalo nutnost okamžité intubace a podání antibiotik po dobu dvanácti dnů. Jenže tím problémy nekončily. Její tělíčko bylo extrémně křehké a oslabené, což vedlo k rozvoji těžké infekce, která postihla celý její organismus. Kvůli selhávání ledvin začala Lucka zadržovat tekutiny, objevily se otoky a její tělo mělo problém se zbavovat odpadních látek.

Dlouhodobá intubace však přinesla další komplikace - pneumotorax. Její plíce popraskaly, což si vyžádalo další lékařský zákrok a zavedení drenážních hadiček, aby se mohly opět zotavit.

Jakoby toho nebylo málo, Lucka trpěla výraznou chudokrevností, a proto musela podstoupit hned tři transfuze krve. Každá z nich byla riziková, protože u tak malého miminka hrozí po každé transfuzi krvácení do mozku. Rodiče proto dostali jasné varování o možných komplikacích, ale naděje, že transfuze Lucku posílí, byla silnější než strach.

První týden jejího života byla v kritickém stavu - Verdikt doktorů: je v ohrožení života. První týden byl naprosto nejistý. Lucinka ale pořádně zabojovala a rychle se začala zotavovat. Po prvním týdnu byla již mimo ohrožení života, ale stále v kritickém stavu. Až na tom byla lépe , tak se mamince sestřička svěřila, že doktoři už nad Lucinkou „lámali hůl“. Nikdo z nich nevěřil tomu, že to zvládne.

Po 35 dnech byla už na kyslíku pouze v inkubátoru a nebylo ji třeba intubovat.

Její dýchání se postupně zlepšovalo a každý další den byl pro rodiče velkým vítězstvím. Za další týden byla schopná sama dýchat, což umožnilo mamince začít s kojením 🤱. Lucinka byla velmi šikovná, kojení jí šlo okamžitě a maminka se mohla ubytovat přímo u ní v nemocnici, aby ji byla co nejblíže. Do této doby rodiče za Lucinkou každý den dojížděli 🚗, což bylo nejen psychicky, ale i fyzicky velmi náročné. Přesto nikdy nezaváhali a snažili se být u ní co nejvíce.

Aby mohla Lucka jít s maminkou domů, musela vážit alespoň 2 kg ⚖️. A Lucinka to zvládla – hned za týden byla na této váze 🎉. Doktorka jim tehdy dala spoustu informací o možných diagnózách, které Lucinku mohly potkat kvůli předčasnému porodu a zdravotním problémům, ale měla štěstí 🍀 – žádná z těchto diagnóz se neprojevila. Jediným doporučením bylo cvičení Vojtovy metody, kterou se maminka učila ještě v nemocnici.

Vojtovu metodu museli cvičit pětkrát denně ⏳, což bylo velmi náročné a nepříjemné. Lucinka to špatně snášela a každé cvičení probrečela 😢. I přesto maminka věděla, že to je pro její budoucnost důležité.

Následně ve dvou letech přišel tvrdý verdikt: DĚTSKÁ MOZKOVÁ OBRNA

Do té doby lékaři říkali, že Lucka je "jen opožděná" a že všechno dožene. Ale bohužel ne. Kvůli problémům s dýcháním při porodu a nedostatku kyslíku se jí nevratně poškodil mozek 🧠.

Lucinka, naše bojovnice 🏆, má nejen mozkovou obrnu, ale také epilepsii ⚡, která se projevila před jejím pátým rokem. Do té doby dělala pokroky, i když pomalé. Docházela do denního stacionáře, kde se učila komunikovat a rozvíjet se v rámci svých možností. Před vznikem epilepsie byla její řeč na dobré cestě 🗣️.

Paní asistentka ve stacionáři mamince říkala, že mohou očekávat, že brzy začne mluvit, protože měla krásně nastartováno.

Každý nový zvuk, každé gesto bylo velkým pokrokem. Ale s nástupem epilepsie se její vývoj téměř zastavil.

Záchvaty, změny v mozkové aktivitě a nutnost léků ovlivnily všechno, co do té doby dokázala.

Díky rehabilitačním lázním a intenzivní terapii se jí podařilo postavit se na vlastní nohy.

Začala chodit ve třech letech 🚶‍♀️. Mentálně se ale opožďovala stále víc.

Nejvíce si maminka uvědomila, co se stalo, až právě v těchto lázních, kde měla možnost se setkat s jinými maminkami a poslouchat jejich příběhy. Teprve tam začala maminka chápat, co všechno se vlastně stalo... a uvědomila si, že všechno mohlo být jiné, kdyby lékaři neudělali řadu chyb ⚠️.

Kdyby mamka po prasknutí plodové vody dostala antibiotika...

Kdyby ji okamžitě převezli na císařský řez...

Kdyby jí řekli pravdu o zlatém stafylokokovi...

Kdyby…

Jenže na kdyby se v životě nehraje. A tak dnes máme Lucku, jaká je. S obrovským srdcem, navzdory všemu šťastnou, ale odkázanou na naši péči.