1. Sezení -> Psych - K
- Monika Dvořáková
- 22. 7. 2025
- Minut čtení: 2
Moje mamka byla na první terapii metodou Psych-K.
Říkala mi, že si u toho chvílemi připadala jako blázen. Bylo to celé tak zvláštní, až trochu směšné – ale pak najednou poznala, že to opravdu funguje. A v tu chvíli věděla, že to za to stojí.
Chtěla nejdřív pracovat na Lucince, ale to „neprošlo, Lucka to nedovolila“. A tak by se terapie musela ukončit, nebo přesměrovat na mamku samotnou. Rozhodla se pokračovat – a možná to tak mělo být.
Testování probíhalo ve stoje. Natáhla ruku do strany, paní faciliatorka jí jednou rukou lehce držela rameno a druhou prsty u zápěstí. Položila otázku, pak jemně zatlačila na ruku.
– Když byla odpověď ANO, ruka zůstala natažená.
– Když NE, ruka spadla dolů – a mamka popisovala, že ji vůbec nedokázala udržet, jako by ta ruka ani nebyla její. Ani při velké snaze to nešlo ovlivnit. A rozhodně to nebylo tím, že by paní tlačila silou.
Samotné „překódování“ probíhalo vsedě. Mamka měla překřížené nohy, spojené a přetočené ruce k hrudi, a v duchu si opakovala konkrétní větu, kterou jí paní řekla. Až byl proces dokončený, opět si stoupla a stejným způsobem se testovalo znovu – jestli změna opravdu proběhla.
Po terapii přišla silná únava, tlak v hlavě, bolest zad i rukou – dokonce i v té, se kterou se vůbec nepracovalo. Hlava prý „křičela“, jako by tam mluvilo spoustu lidí najednou. A zároveň přišel zvláštní vnitřní klid a lehkost.
Nejsilnější vliv terapie byl znát hned po skončení – právě v tu chvíli se na povrch vytlačily nedořešené věci z minulosti, které po celý život zasahovaly do přítomnosti. O co konkrétně šlo, sdílet nemůžu – je to velmi citlivé a soukromé téma. Každopádně nikdo z nás nečekal, že to takhle silně zapůsobí.
Cílem sezení bylo víc se ukotvit v přítomnosti a přestat se vracet do minulosti. Mamka říká, že se cítí líp. Nepřišel žádný zázrak, ale určitý posun tam je.
A jen doplním – na terapii Psych-K nedávno šla i moje známá. Chtěla pomoct svému synovi, který má problémy s mluvením. Zatím byli jen na prvním sezení, ale už teď vidí malé, ale reálné posuny. Syn čte mnohem plynuleji, občas i mluví lépe, když zpomalí. Dokonce zvládl přespání u babičky na dvě noci, což dřív vůbec nezvládal.
První sezení mám i já tento týden a zároveň mamka druhé – s dalším pokusem napojit se na Lucinku.


Komentáře