Péče o blízké s postižením: Je stát opravdu nápomocný?

Příspěvek na péči a podpora pečujících osob

Osoby se zdravotním postižením mohou čerpat různé formy podpory od státu, mezi ně patří:

Průkaz TP – pro osoby s lehkým postižením, umožňuje např. přednostní vyřízení na úřadech.

Průkaz ZTP – pro osoby se středně těžkým postižením, poskytuje slevy na veřejnou dopravu, parkování a další výhody.

Průkaz ZTP/P – pro osoby s těžkým postižením, které potřebují doprovod, zahrnuje stejné výhody jako ZTP + nárok na doprovod zdarma.

Parkovací průkaz – umožňuje parkování na vyhrazených místech pro osoby se zdravotním postižením.

Příspěvek na mobilitu

• Je to měsíční dávka 900 Kč, která pomáhá lidem se zdravotním postižením pokrýt náklady na dopravu. Pokud máte průkaz ZTP nebo ZTP/P a pravidelně někam jezdíte (do školy, práce, k lékaři atd.), pravděpodobně na něj máte nárok.

• Peníze můžete použít, jak potřebujete – není nutné dokládat účtenky ani hlásit, na co je přesně utrácíte.

Příspěvek obvykle pomáhá s:

• 🚕 platbou za taxi nebo speciální přepravu pro zdravotně postižené

• ⛽ pokrytím nákladů na benzín nebo naftu, pokud vás někdo vozí autem

• 🚌 jízdným ve veřejné dopravě, pokud ji používáte

• 🔧 částečnou úhradou kompenzačních pomůcek souvisejících s mobilitou (např. příspěvek na auto)

Příspěvek na zvláštní kompenzační pomůcku

Co to je a kdo na něj dosáhne? 

Pokud máte zdravotní postižení a potřebujete speciální pomůcku, která vám usnadní život, můžete si zažádat o příspěvek na zvláštní kompenzační pomůcku. Stát tímto příspěvkem pomáhá pokrýt náklady na věci, které nejsou zrovna levné, ale jsou pro vás naprosto zásadní.

Co všechno můžete pořídit?

• ✅ auto – pokud máte vážné problémy s pohyblivostí a potřebujete vlastní dopravu, můžete dostat příspěvek na jeho pořízení

• ✅ elektrický nebo mechanický vozík – pro ty, kteří se neobejdou bez něj

• ✅ schodolez nebo plošinu – pokud bydlíte v místě, kde nejsou bezbariérové vstupy, je to obrovská pomoc

• ✅ sluchadlo, speciální počítač nebo jiná komunikační pomůcka – pro lidi se smyslovým postižením

• ✅existují i pomůcky, které jsou určeny pro pečující osoby, aby usnadnily jejich každodenní péči, například zvedáky, mobilní plošiny nebo speciální postele.

Jak to funguje?

• 💰 Kolik dostanete? Příspěvek pokryje až 90 % ceny pomůcky, ale musíte si něco doplatit (minimálně 1 000 Kč). Maximální výše příspěvku se liší podle toho, co pořizujete – třeba na auto můžete dostat až 200 000 Kč.

• 📄 Jak žádat? Stejně jako u jiných dávek – stačí zajít na úřad práce, podat žádost a doložit zdravotní stav.

• ⏳ Trvá to nějakou dobu, protože úřad posuzuje, jestli pomůcku opravdu potřebujete.

Pokud vám nějaká z těchto věcí pomůže vést lepší a samostatnější život, určitě má smysl si o příspěvek zažádat!

Příspěvek na péči

Co to je a jak se k němu dostat? 

• Pokud se staráte o někoho (nemusíte být rodič), kdo se kvůli zdravotnímu postižení nebo vážné nemoci neobejde bez pomoci, máte nárok na příspěvek na péči.

• Příspěvek na péči není nijak vázaný na konkrétní služby, takže ho můžete použít podle toho, co nejvíc daná osoba potřebuje. Slouží k pokrytí nákladů na péči.

• Příspěvek na péči o dítě: Tento příspěvek je určen pro rodiče, kteří se starají o dítě s těžkým postižením. Je to specifická dávka, která pomáhá rodičům pokrýt náklady spojené s péčí o dítě se zdravotním postižením.

• Příspěvek na péči o dospělou osobu: Pokud je pečující osoba zároveň zaměstnána nebo pokud je jinak zajištěno, že péče o dospělého člověka bude vykonávána s pomocí dalších osob, stát může pomoci také v tomto směru.

Jak to funguje?

• Příspěvek se vyplácí osobě, o kterou se pečuje, a jeho výše se odvíjí od toho, jak moc je dotyčný soběstačný. Existují 4 stupně závislosti, od lehkého omezení až po úplnou odkázanost na pomoc druhých.

💰 Kolik to dělá?

Pro osoby do 18 let:

• Stupeň I (lehká závislost): 3 300 Kč

• Stupeň II (středně těžká závislost): 7 400 Kč

• Stupeň III (těžká závislost): 16 100 Kč

• Stupeň IV (úplná závislost): 27 000 Kč

Pro osoby starší 18 let:

• Stupeň I (lehká závislost): 880 Kč

• Stupeň II (středně těžká závislost): 4 900 Kč

• Stupeň III (těžká závislost): 14 800 Kč

• Stupeň IV (úplná závislost): 27 000 Kč

Možnost změny výše příspěvku – výše příspěvku se může měnit v závislosti na zlepšení nebo zhoršení zdravotního stavu. Příspěvek může být snížen nebo zvýšen v případě, že se změní okolnosti nebo zjištění.

📄 Jak o příspěvek zažádat?

• Vyplníte žádost na úřadu práce nebo online.

• Úřad si vyžádá posudek od lékaře a proběhne sociální šetření – úředníci přijdou zjistit, jak moc je daná osoba odkázaná na pomoc druhých.

• Na základě toho se stanoví stupeň závislosti a výše příspěvku.

Když rozhodnutí neodpovídá realitě? Odvolejte se!

Bohužel se často stává, že úřady podhodnocují stupeň postižení, což znamená nižší příspěvek, než by měl člověk správně dostat. Nebojte se odvolat! Mnoho rodin se dočkalo spravedlivého ohodnocení až po několika odvoláních.

Proč to tak je? To si asi každý domyslí sám... 🙄

👉 Nevzdávejte to! Pokud víte, že váš blízký potřebuje vyšší stupeň podpory, trvejte na svém. Stačí podat odvolání, doložit lékařské zprávy a trpělivě bojovat za to, co vám náleží.

Sociální služby a poradenství pro pečující osoby:

• Je dobré zmínit, že mnoho organizací nabízí bezplatné poradenství pro pečující osoby, ať už jde o psychologickou podporu, nebo pomoc při orientaci v systému dávek a příspěvků.

Podpora pečujících osob je nedostatečná

Ačkoli je podpora osob se zdravotním postižením poměrně rozsáhlá, pečující osoby jsou často opomíjeny. Je velký rozdíl mezi člověkem, který je alespoň částečně soběstačný, a tím, kdo vyžaduje 24/7 péči. Pokud postižený částečně zvládá běžné aktivity, pečující osoba může chodit do práce. Pokud postižený vyžaduje nepřetržitou péči, pečující často přichází o možnost pracovat a dostává se do finančně složité situace.

Domácí péče vs. ústavy

Pečující osoby státu šetří značné finanční prostředky, protože postižené osoby nejsou odkázány na ústavní péči. Pokud je člověk umístěn do ústavu, pobírá nejen příspěvek na péči, ale za každou osobu dostává peníze i samotný ústav. Bylo by proto spravedlivé, kdyby podobné podpory byly poskytovány i domácím pečujícím.

Nedostatek podpory a finanční náročnost

V minulosti stát dotoval většinu nákladů na péči, dnes si rodiče musejí hradit většinu služeb sami – od obědů, přebalování a asistence až po zdravotní pomůcky. Příspěvek na plenky byl snížen, jejich cena vzrostla a v balení je méně kusů. Například naše Lucinka má nárok na 11 balíků plen na 3 měsíce, což je nedostačující, a rodiče musejí dokupovat další.

Léky, které dříve plně hradily pojišťovny, jsou dnes zčásti doplácené. Nutriční doplňky, které jsou pro některé děti nezbytné, jsou drahé. Oblečení je také náročnou položkou, protože se rychle opotřebovává.

Problémy s dostupností a vysokými náklady na stacionáře

V mnoha regionech, včetně našeho okolí, jsou stacionáře dostupné, ale s velkým dojížděním. To může být pro rodiny s postiženými dětmi nebo dospělými značný problém, zvlášť pokud péče vyžaduje častou docházku. Některé stacionáře nabízejí i službu dopravy, ale ta je obvykle zpoplatněná, což opět zvyšuje celkovou finanční náročnost.

Navíc je třeba zmínit, že stacionáře nejsou levnou záležitostí. Například stacionář v Jihlavě nabízí různé formy pobytů – denní, týdenní nebo víkendové. I když jsou některé služby plné na celý rok dopředu, poplatky jsou poměrně vysoké. Za týdenní pobyt pro osobu s čtvrtým stupněm postižení zaplatíte více než 31 000 Kč měsíčně, což představuje částku, která může snadno překročit výši příspěvku na péči (pokud se na něj vůbec kvalifikujete).

K tomu je třeba připočítat další náklady – stravné, léky, pleny, oblečení a další nezbytné položky, které se během měsíce nahromadí. I s příspěvkem na péči se rodiny dostávají do těžké finanční situace, kdy musí tyto náklady hradit ze svých vlastních prostředků.

Další komplikací je kapacita stacionářů. Vzhledem k vysokému počtu dětí a dospělých s postižením může být stacionář plný, a tedy není možné přijmout nové klienty. Navíc pokud dítě narušuje soužití s ostatními svým chováním, může být i vyřazeno, což pro rodiny znamená další stres a nutnost hledat alternativy. Tato nejistota a omezené možnosti mohou být pro rodiče obrovskou zátěží.

I když existují stacionáře, které poskytují kvalitní péči, pro mnoho rodin je tato finanční zátěž prakticky neúnosná.

Pečující osoby si zaslouží větší podporu

Stát by měl podpořit pečující osoby podobně, jako financuje ústavy. Zaměstnanci v ústavech dostávají plat za stejnou práci, kterou rodiče odvádějí doma. Kdyby se všichni rozhodli umístit děti do ústavů, stát by musel vydávat mnohem více financí. Místo toho by měl ocenit ty, kteří se rozhodnou pečovat o své blízké v domácím prostředí.

Nikdo z nás nezná svou budoucnost. Měli bychom být solidární a podporovat nejen zdravotně postižené, ale i jejich pečující, kteří odvádějí nenahraditelnou práci.